Přihlásit se
Textilie je plně propustná pro vodu a vzduch. Vytváří si speciální mikroklima a tak urychluje růst a zvyšuje kvalitu rostlin. Slouží k ochraně rostlin před mrazem, větrem a sluncem.
Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné. Velmi brzy po výsevu klíčí a během 14 dnů se mohou začít sklízet. Půda musí být pochopitelně dobře propracovaná, s dostatečnou zásobou živin. Zkušenější zahrádkáři vědí, že ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět.
Ředkvičky se dají jíst syrové, loupané, neloupané, mohou se trošku posolit, čímž se uvolní jejich palčivá chuť (palčivá chuť je intenzivnější, jsou-li kořeny nebo bulvičky napadeny škůdci), která je způsobena hořčičným olejem. Nejlepší ředkvička je čerstvá, tj. právě utržená. Její nevýhodou je, že se nedá dlouho skladovat, rychle totiž vadne. Ředkvičky lze použít do mnoha salátů, pomazánek, polévek nebo jako přílohu k masu atd. Zelené lístky chutnají také dobře, ze starších listů lze připravit špenát.
Květák není vhodný pro osoby trpící dnou - 100g květáku obsahuje 24 mg kyseliny močové.
Kedlubnu pěstuje se pro svou stonkovou hlízu, bulvu, buď světle či tmavě zelenou nebo červenou. Jíst se mohou také i povařené mladé listy. Jsou rostliny rané i pozdní. Nejčastější vadou je dřevnatost a pukání, hlavně při nepravidelné zálivce. Pro rychlení se používá pěstování ve foliových krytech. Při její přípravě nezapomínáme ani na malé středové lístečky, které jemně nakrájené přidáváme k pokrmům až po jejich tepelné úpravě.
Plodina s názvem černý kořen, původně nazývaná hadí mord španělský, obdržela své jméno z lidového moudra, které praví, že pokud se tento kořen vloží hadovi do úst, had zahyne. Jako zelenina se začala používat až v 16. století.
Černý kořen je velice nenáročnou plodinou, paradoxně se ale v České republice pěstuje velice zřídka, a to odrůda Libochovický, jež byla vyšlechtěna z variace jednoletý obrovský. Černý kořen vyžaduje slunné stanoviště s vlhkou písčitohlinitou zeminou s dostatečným přísunem hnojiva (ne však čerstvého chlévského). Pokud je půda, kde vyrůstá, příliš hrubá, jeho kořeny se pokroutí a slábnou. Doporučuje se vysévat již v únoru či březnu, aby měl dostatek času na vytvoření silných kořenů. Je také možné provést výsev již na podzim, poté ale hrozí, že v následujícím roce rostlina vyžene do květu. Sběr se provádí v pozdním podzimu, avšak před příchodem přízemních mrazíků, jež by mohly negativně ovlivnit jeho kvalitu a s tím i jeho chuť. Pokud se rozhodneme pro zimní uskladnění kořenů, je nutné je před uložením do vlhkého písku svázat do svazků a následně zabalit do fólií, aby nevysychaly.
Černý kořen je nutné před přípravou pečlivě omýt a zbavit černého povrchu, stejně tak jako latexu, který z kořene vytéká. Jelikož je černý kořen velice lepkavý, někdy se doporučuje oloupat jej až po 20-25 minutovém povaření. Po pečlivém očištění se doporučuje namočit celý kořen do okyselené vody, aby se tím zabránilo jeho zhnědnutí. Černý kořen se dá konzumovat nejen syrový, jako přísada do zeleninových salátů, nebo dušený, jako příloha k masu, ale i smažený v trojobalu.
Přihlášení je pohodlné a rychlé, nebudete muset vyplňovat žádné další údaje, budete moci přispívat do poradny nebo se účastnit diskuzí.
Nechceme žádné Vaše osobní údaje, ověřujeme Vás jen podle jména a emailu.
