Přihlásit se
Mrkev se může jíst syrová, vcelku jen tak po opláchnutí, nasekaná či nastrouhaná do salátů v kombinaci s jablky nebo cibulí, posypané petrželkou, pažitkou nebo ořechovými jádry, či tepelně upravená v polévce, játrové omáčce atd…
V polévkách bývá často kombinována s celerem a cibulí kuchyňskou.
Mrkev se používá v léčitelství jako močopudný a projímavý prostředek, při šerosleposti, močových kamenech a revmatických zánětech kloubů. Šťáva z kořene pomáhá také při ischemické chorobě srdeční. Mrkev obsahuje důležitou vlákninu a podporuje vylučování cholesterolu z těla. Pro úhradu vitaminu A je třeba sníst asi 50 g syrové denně, především v zimním a předjarním období.
V současnosti se pěstuje na zahradách a na polích především jako významné koření a zelenina. Ke zdárnému vývoji potřebuje slunce a teplo, vzhledem ke své křehkosti by neměl být vysazován na větrných místech. Jinak je to rostlina na pěstování nenáročná, na zahrádce se často množí samovýsevem. Nenáročný je i na půdní podmínky, prospívá i ve velmi chudé půdě - vyhovují mu půdy hlinité, propustné a lehčí s dostatečnou zásobou živin, naopak nesnáší půdy těžké a zamokřené, vhodné nejsou ani suché polohy a kamenité půdy. Je citlivý na hnojiva obsahující chlór. Při cíleném pěstování se vysévá záhy od března do konce července nahusto do řádků 20 cm vzdálených. Za 6 týdnů po výsevu již můžeme sklízet nať. Kopr je jednoletá rostlina a rostliny z prvních jarních výsevů přinášejí semena v témže roce na podzim.
Pěstování ředkviček není nijak zvlášť náročné. Velmi brzy po výsevu klíčí a během 14 dnů se mohou začít sklízet. Půda musí být pochopitelně dobře propracovaná, s dostatečnou zásobou živin. Zkušenější zahrádkáři vědí, že ředkvička je plodina krátkého dne, to znamená, že jakostní bulvičky se vytvářejí jen na jaře a na podzim, kdy je den kratší, kdežto v létě – při dlouhém dni – vytváří rostlina květní stonky a semena. Proto se v létě nepěstuje. Aby ředkvičky byly chutné a šťavnaté, musí rychle vyrůst, to znamená, že se musí hodně zalévat. Při kolísající vlhkosti začnou totiž dřevnatět.
„Bobule mají chuť zasládlou a jedí se surové a zadělané.“ uvádí Český herbář (nakladatelství Alois Hynek, Praha, 1899). Nezralé plody obsahují dostatečné množství solaninu, aby vyvolaly gastroenteritidy a průjem u dětí. Zralé plody jsou prý jedlé. Zbytek rostliny je pro vysoký obsah solaninu jedovatý.
Mochyně je vytrvalá rostlina, silně odnožuje a tvoří souvislé porosty. Roste až do výšky 40–60 cm
Okurka je plodinou první tratě. Vyžaduje záhřevné, hlinité, humózní půdy. Vzhledem k slabšímu kořenovému systému je náročná na dostatek přístupných živin a vyrovnaný vláhový režim.
provádíme od poloviny dubna do 10. května. V případě časných výsevů na pole je možné použití netkané textilie, kterou mohou být okurky přikryté až do doby začátku kvetení.
Na předpěstování sadby počítejme 3-4 týdny před požadovaným termínem výsadby. Ve skleníku udržujeme stálou teplotu vzduchu a zajišťujeme větrání. Výsadbu na záhon provádíme v polovině května. Během vegetace udržujeme porost v čistém bezplevelném stavu plečkováním a okopávkou. V případě sucha zavlažujeme, raději větší dávky vody méně často.
I přes výrazné polní rezistence je během vegetace důležitá chemická ochrana proti plísni okurkové. Choroba se projevuje světle zelenými až žlutými, žilnatinou ohraničenými skvrnami na plně vyvinutých listech. Na spodní straně skvrn se vytváří za příznivých podmínek šedofialový až šedý povlak sporangií. Počet skvrn narůstá, spojují se a zasychají, dochází k rozpadu pletiv mezi hlavními nervy. Silně postižené listy usychají a rostliny hynou. Choroba se šíří za deštivého počasí, je podporována ranními rosami.
Přihlášení je pohodlné a rychlé, nebudete muset vyplňovat žádné další údaje, budete moci přispívat do poradny nebo se účastnit diskuzí.
Nechceme žádné Vaše osobní údaje, ověřujeme Vás jen podle jména a emailu.
